Proč je tak důležité umět vycházet s tím s kým pracujete?

Aneb zabruslím do téma školních a pracovních vztahů mezi kolegy, spolužáky a spolupracovníky. Prostě mezi lidi se kterými jste povinni spolupracovat, či se vídat. Ať je to ve škole, ve třídě, v práci, na směně, či prostě kdekoliv, kde prostě musíte být a chodit tam pravidelně a obvykle každý den a s těmi lidmi nějak vycházet. A pokud možno dobře vycházet, jelikož pak je i ta škola, práce lepší a příjemnější, hned se lépe pracuje a člověk nemusí se cítit špatně, proto že tam ten člověk je.

Ono budovat dobré vztahy v práci, či ve škole je důležité, jelikož tyto vztah pak ovlivňují to jak, jak se ve škole či v práci cítíte, ovlivňuje to i Váš výkon, soustředěnost a to, jak svou práci odvádíte. Koneckonců hodně lidí kvůli zlým vztahům na pracovišti i odchází, či mění školu a to proč? No převážně za to můžou vztahy, které tam byly a ty lidi to prostě neustáli, či prostě to nechtěli nadále ustávat. Což se jim ostatně nedivím.

Ono je také něco jiného pohádat se s někým cizím, s kým se běžně nemusíte vídat a vlastně nemusíte toho člověk vídat vůbec pokud nechcete. Prostě se pohádat s někým s kým nemáte žádný závazek, vynadat mu a pak se nikdy nevidět, dá se to a vlastně pak Vás netíží to, že s tím člověkem „máte nějak vycházet“, nemusí Vás to tížit, jelikož to řešit nemusíte. Každý máte svoje a nemáte k sobě žádné vazby.

Něco jiného se takhle rozhádat do nenávisti s někým ze školy, či z práce a pak se nebavit, to je těžší, jelikož s tím člověkem nějak „komunikovat musíte“ i kdyby se to mělo týkat, jen práce nebo školy. Jasně, dá se to omezit tím, že si nepolezete na oči a nebudete se vyhledávat a nebudete se bavit vůbec o osobních věcech, však když jste spolu v jedné místnosti dokáže to člověka dost stresovat a vyhodit z dobré nálady, dokáže to rozhodit i úplně a i si lidé vlivem psychiky dokážou přivodit psychosomatickou nemoc.

Protože na tom sporu ani tak neterorizuje ten fakt, že jste se rozhádali, či prostě, že jste si nesedli, ale právě to, že toho člověk po tom všem musíte ještě vídat a nějak s ním vycházet.

Málokdo na toto má tak odolnou psychiku, že to bez mrknutí oka vydrží a zvládne.

Člověk nejprve se musí nad situaci povznést a přijmout ji tak, jak je, ale i tak je to dost náročné, zachovat vždy sebeovládání, pozornost a pevné nervy, je to těžké nepopopírám to.

Nehledě na to je nejvíc náročné to, když s někým ze školy, či z práce něco máte – vztah, sex a pak se rozkmotříte a vídáte se nadále, to je náročné na psychiku, pak je vidět, jak se ten člověk na Vás tváří, s kým se baví, jaké věci na truc Vám robí.

Rozhádat, či se rozejít s někým s kým takový závazek máte je síla, protože tady nemáte tu svobodu v tom, že si řeknete, že toho člověk už vidět nikdy nemusíte, právě musíte a tady se ukáže vlastně i charaktery, jak se s tím ti lidé dokážou smířit.

Samozřejmě nejlepší varianta je se ignorovat a nevšímat se vzájemně a řešit si svoje a komunikovat jen věcně a stručně bez žádných okolků když už. A každý si žít to svoje, nepomlouvat se, neškodit si, ale prostě neřešit se než je nezbytně nutné. Však tohle svede málokdo, hodně lidí v sobě tu křivdu nadále má a proto Vám to musí nějak „nandat“, či ukázat, že jste udělali špatně a dát Vám tu „vinu sežrat“. To je právě to kruté, vůči čemu se nic moc nedá dělat. Nejlepším řešením, co jsem za život poznala je vždy zachovat klid, ovládat se, nenechat na sobě nic znát a případně jen reagovat velmi stručně, jasně a věcně a nevpouštět do toho žádné svoje osobní emoce.

Když to nepomůže tak vyloženě ignorovat. Aneb svůj účel má i ignorace.

Ignorací, jak již bylo zmíněno v odkazovém článku tak odrazí veškeré emoce toho druhého směrem k němu, od Vás se to odrazí a Vy jste v klidu. Pouze tedy za předpokladu, že Vy ty emoce nedusíte v sobě, pak to nefunguje tak, jak jsem popsala. Je fakt třeba si nic nepřipustit k sobě i kdyby ten člověk skákal po hlavě a chrlil na Vás kdo ví co, opravdu to fakt přejít, ignorovat a uvidíte, že ten člověk pochopí, že Vás pokoušet nemá cenu, protože nemáte zájem a nestojíte o to, abyste se s ním přeli nadále.

Z vlastní zkušenosti mohu poradit asi toto. Pracovní, či školní vztahy jsou důležité, přeci jen ty lidi vídáte téměř denně, či často a prostě tak nějak Vás to ovlivňuje. Tak je dobré s těmi lidmi vycházet dobře, pokud se necítíte na to, že byste unesli nějaký rozchod, či velkou hádku a pak následnou konfrotaci tam, tak raději buďte se všemi kamarádi, či jen kolegové – spolužáci a nepřipouštějte si ty lidi ani moc k tělu, ale ani je od sebe neodhánějte, bavte se, komunikujte, ale udržujte si takový ten zdravý svůj odstup, aby Vás to pak následně nemuselo jakýmkoliv směrem rozptylovat.

Pokud s někým se sblížíte o to víc, můžete vytvořit skvělý a silný tým na který jen tak někdo mít nebude a můžou Vám ho i ostatní závidět, Vy dva budete silnější. Ano, pak to funguje a je to lepší a zlepší se obvykle i pracovní výkon, či známky ve škole. Avšak počítejte s tím, že jakýkoliv vztah, či velké přátelství se může porouchat a nemusí fungovat vždy, pokud do toho tedy vstupujete tak počítejte s rizikem, že to takhle může dopadnout a buďte případně na to i připraveni, kdyby se to pokazilo.

Protože fakt většina lidí to pak neustává, nebo odchází jinam. Pokud Vám na té práci, či škole fakt záleží tak raději aspoň ze začátku neriskujte, poznávejte ty lidi tam postupně a pak uvidíte co a jak tam vznikne za přátelství, či vztah. Není dobré být úplně uzavřen, ale zas není dobré tam po každém lézt a s každým tam souložit a pak se rozcházet dramaticky a velkolepě.

Následný rozchod, či velká hádka Vás oslaví, rozptýlí a dodá Vám to starosti, pak se začnete bát tam chodit, budete nervózní, snadní budete chybovat a můžete třeba trpět na migrény, nevolnosti, bolesti břicha, či jiné nevysvětlitelné, náhlé zdravotní trable. Pak samozřejmě se i horší Váš pracovní výkon, či známky ve škole a ono všechno jde se vším do háje.

Je to riziko tak jako je to se vším.

Odpověď si na toto musí najít každý sám a když neví tak to zkusit a pak si na to udělat názor, od toho život je, aby člověk zkusil nepoznané a pak si na to mohl udělat názor.

Mě osobně na pracovních vztazích a dříve školských vztazích záleželo. Chtěla jsem a chci vždy vycházet s každým dobře a pokud možno v pohodě, jak to v rámci možností půjde. Nevyvolávám konflikty, nejsem provokativní a ani po někom hned neskáču. Avšak zas mám takový otevřený názor k tomu, že to co se má stát to se stane a nikde není napsání, že zrovna v práci či ve škole nepotkáte někoho s kým si budete výborně rozumět, či se i zamilovat do sebe. Proto tak nějak jsem otevřená všemu co ke mně přichází, avšak nehrnu se do toho hned ze dne na den, ale postupně, přirozeně a poklidem času. Nic není hned. Zároveň jsem opatrná a když už bych měla nějaký takový vztah tam zahájit tak vždy si promyslím možná rizika a popřemýšlím o tom, zda to za to stojí, abych pak po měsíci nemusela hledat jinou práci, či jít na jinou školu. Ačkoliv již nestuduji, tak si velmi dobře vzpomínám na první ročník na střední škole, kdy jsem právě ze zmiňované nešťastné lásky chtěla odejít na jinou školu. Neudělala jsem to tak, nelituji toho, bylo to tehdy dobré rozhodnutí, hodně mi to dalo. Však znovu bych to již nepřetrpěla z vlastního rozhodnutí.

A co Vy, jaký máte názor na pracovní vztahy? Našli jste si drahou polovičku v práci, či jste striktně proti a držíte si odstup?

 

Zdroj obrázku: OLIVIER26. depositphotos.com [online]. [cit. 30.6.2017]. Dostupný na WWW: https://cz.depositphotos.com/31247577/stock-photo-romantic-workplace-relationship.html

O SML

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Optimization WordPress Plugins & Solutions by W3 EDGE