Jak se dokáže žárlit na vztahové štěstí

Žárlivost je tak trochu probraná v předchozích článcích.

Žárlivost, Proč lidé chtějí vlastnit jiné lidi, Jak žárlivost graduji a neutichá.

Žárlit může kdokoliv, kdo nevěnuje sám sobě dostatečnou lásku, pozornost a péči, anebo ten, kdo si myslí, že veškeré štěstí a lásku najde jinde a proto jinde než sám u sebe hledá a vidí ji všude okolo sebe, jen ne přímo u sebe a na takovém principu žárlivost funguje.

Může však žárlit zdánlivě šťastný člověk, který se jeví, že má vše v pořádku a je spokojen, ale přeci jen nějaká ta jiskra štěstí v životě asi chybí. Takový ten pohon a palivo do života, jak já říkám, to tomu chybí a proto se člověk cítí na nic a i když má vše na co si může vzpomenout a to po čem ostatní touží tak stejně není šťastný a hledá dál a takhle může hledat celý život. (Pokračování textu…)

Když převezmete něčí roli

Vybavme si situaci, že ve Vašem životě někdo zastával jistou roli. Roli, která mu/ji seděla přímo, jak poklice na hrnec.

A takový člověk prostě odejde, odejde z Vašeho života. Ať už fyzicky, či citově, prostě nějak odejde a Vám se tím pádem život změní a tak nějak bez něj je ten život bez takového toho řádu na který jste byli zvyklí. Žádná pravidla, žádné rázné rozhodnutí, které bylo třeba a ani takový přirozený ostych na to, co by se stalo, kdybyste provedli něco rebelského. Vlastně nic takového není, jen taková svoboda bez určení, bez cíle a bez toho aniž byste věděli, co je či není v životě to správné.

Postupně Vás začne ta neurčitost nejistota štvát a začnete na tom všem shledávat chyby. Stále tak nějak doufáte od jiného člověka, že tu původní roli převezme a chopí se toho a bude to tak, jak by mělo být, na co jste byli zvyklí. Však nic se neděje, čím více očekáváte, že se toho někdo jiný ujme tím spíše se zklamáváte a nic se neděje. Ono se děje přesný opak, ten člověk od kterého to očekáváte tak zrovna ten to samé očekává od Vás, že se té role ujmete, jelikož si na to sám netroufá. Upřímně takhle můžete očekávat něco od toho druhého celý život a do nekonečna, jelikož ten druhý se nikdy taky nemusí chopit té iniciativy a nemusí vůbec chtít něco změnit a něco převzít. Takhle mu to třeba vyhovuje. (Pokračování textu…)

Když vyvracíte něčí teorie o životě

Už jste se setkali někdy s tím, že jste potkali ve svém životě někoho, kdo byl vzdělaný, věděl toho opravdu hodně o životě, či daném tématu o kterém jste se bavili.

Ten člověk byl hrdý na to, co ví a v čem všem má přehled a taky že by ne, poněvadž znalosti má. Jenže tak trochu k Vám změní chování a přístup a Vy se jako vždy ptáte proč?

Po čase nějakého Vašeho vyptávání se, zjišťování co za tím stojí a nějaké otázky proč se tak chová, tak dostanete odpověď, že zrovna Vy popíráte jeho/její nějaké teorie a názory o životě, či o fungování života.

Vyvstává otázka „Jak je to možné popírat něčí teorie o životě a fungování lidského těla?“. Však asi ano je to možné a toho člověka to vnitřně žere. (Pokračování textu…)

Dovoluji si nesouhlasit

Aneb fráze, kterou používám v této formě, když s někým nebo něčím nesouhlasím.

To, že člověk nesouhlasí s něčím ještě neznamená, že musí být hned hrubý, vulgární, či nemorálně se vyjadřovat, anebo se hned pohádá. To vůbec nemusí znamenat, dá se vše vyjádřit slušnou formou a tím se řídím. V životě mě to nezklamalo, spíše naopak mi to pomohlo do reality usadit pár lidí, kteří si moc mysleli, anebo, že si mysleli to, že mě vyprovokují k nějaké hádce, či scéně. Nestalo se tak, jen jsem slušně vyjádřila, že s jejich názorem a verdiktem nesouhlasím a i cholerický člověk sklapl, jelikož neměl argument pro to, aby mi oponoval, jelikož čekal z mé strany nějaký atak, či rozčilení. (Pokračování textu…)

Moudřejší ustoupí?

Když jsem byla malá, naše učitelka na základní škole nás učila o tom, že „moudřejší ustoupí a osel nastoupí.“

Věřila jsem tomu dlouhá léta a nejspíše i proto jsem byla ta, která často ustupovala a nechala ostatní, ať se mezi sebou „poperou“.

Nemyslím si nyní v dospělosti, že to bylo až tak moudré, jelikož když by všichni moudří ustupovali tak potom zde budou vyčnívat samí hlupáci a to není dobré.

Přísloví o tom, že moudřejší ustoupí možná fungovalo dřív, nyní již ne. Upřímně, když všichni moudří budou ustupovat, budeme za pár let v hodně špatné situaci do které postupným ustupováním sestoupíme a na výsluní se budou hřát hlupáci, je to tak. Moudří totiž ustoupí na svůj vlastní úkor a jelikož budou moudří a možná i plni pochybností tak si netroufnou s tím vším něco dělat, když budou mít stále v podvědomí ten program – že moudřejší ustupuje. (Pokračování textu…)

Jak dokáže úlet od stereotypu zvednout sebevědomí a náladu

Co jsou úlety, jsem již představila dříve v článku.

Proč vlastně ulítáváme a jak snadno jsou lapitelné, ano jsou a proč by ne.

Nějaká ta šťáva a odreagování do života prostě patří.

A když prostě delší dobu se nic neděje, je to takový stereotyp, který Vás ubíjí, bije to Vaše sebevědomí, cítíte se čím dál víc jak starý hnusný potkan, který jen brouzdá kanály a hledá nějakou potravu, tak taková příležitost k úletu od tohoto šedavého promokavého stereotypu uvítáte a skočíte po tom, jako vosa po sladkém.

Zkuste si představit situaci, kdy Vás svazuje tento stereotyp, ta nulová vyhlídka, že se dnes usmějete, ještě do toho na Vás každý den někdo křičí a vyčítá Vám to, co jste udělali zle a co byste měli napravit. Děláte, to co máte a k nejvyšší spokojenosti toho druhého a stejně je to málo, už Vás nějaké to nadšení začíná opouštět, sebevědomí tak trochu a jistě klesá, jelikož necítíte se na to tolik, že byste tu situaci až tak razantně změnili. Cítíte, že na to nemáte dost sil to změnit.

Každý den je stejný a jen, co slyšíte tak buď že s někým není domluva, že se Vám neozve ten, kdo se Vám má ozvat, ti se kterými se chcete setkat čas nemají a když se tedy rozhodnete jít ven sami tak stejně dostanete pokáráno za to, že jste vůbec vytáhli paty z domu a že nemáte raději nikam chodit. (Pokračování textu…)

Nespravedlnosti již bylo dost, teď už bude líp

Znáte ten pocit, když delší dobu se protloukáte životem a ženou Vás problémy dál a dál a Vy utíkáte jak uhnaná liška dál do života a pevně doufáte, že to je již za Vámi a že všechno je již stará událost, která je dořešena.

Však ono se prokáže, že není a ta doba, kdy jste byli v klidu a oprávněně jste si dopřávali klid a pohodu tak ta pohoda byla k ničemu, jelikož jste z toho vzešli zle, jako nějaký podvodník, jako kdybyste byl nějaký zločinec, který na všechno kašle.

Nenaštvalo by Vás to?

Problém, který v minulosti byl rozřešen se dnes znovu ozývá na povrch a hlásí se o slovo, Vy děláte vše tak, jak máte, dle instrukcí, tak jak je to správné a nevynecháte ani detail. Však stejně si na tom něco někdo najde a udělá z Vás největšího podvodníka, přitom podvodníkem nejste a podvodníky nesnášíte. Vlastně se stane to, že Vy jako člověk, který se brání finančním podvodům a jakýmkoliv čachrům machrům s penězi tak zrovna na Vás je to uvaleno. A teď si říkáte „To snad mám na to obličej, že to na mě bylo vše svedeno?“ „A to jako proč to bylo vůbec svaleno na mě, když vše dělám, tak jak jsem měl/a?“ „Jsem se na to mohl/a rovnou vykašlat a vyšel/la bych z toho líp než nyní když jednám poctivě.“ (Pokračování textu…)

Když se role ve vztahu prohloubí z partnerské na rodičovské

Když jste ve vztahu, který zpočátku je partnerský a funguje tak, jak má – partnersky a je to vše naprosto rovnocenné, však časem se tento vztah začíná prohlubovat a prohlubovat tak moc, že se přehoupne do úrovně rodičovské.

Je takový vztah a citové vzplanutí hlubší než partnerské? Je tento cit opravdu procítěnější víc než cit partnerský? Anebo se to nedá porovnávat?

Však proč někteří lidé ve vztahu se skutečně berou jako rodina a správají se tak vzájemně k sobě?

Moc otázek najednou, že? (Pokračování textu…)

Proč lidé chtějí „vlastnit“ jiné lidi?

Pojem vlastnit je mi celkem nepříjemný, avšak bohužel čím častěji to slýchávám tím více to tu musím použít a nenapadá mě jiný vhodnější termín, pro toto pojetí.

Vlastnit můžeme ve své podstatě něco, věci, nemovitosti a zjednodušeně řečeno neživé věci.

Z duchovního hlediska nevlastníme zde nic, jelikož nic z toho, co je zde na Zemi není naše, ale je jen vypůjčené – viz ty zmíněné věci, nemovitosti a neživé věci.

Obe hlediska se shodují v tom, že nemůžeme vlastnit lidi. Nelze. (Pokračování textu…)

Čím více se Vám daří v životě, tím hůře se k Vám falešní lidé chovají

K tomuto tématu mě dovedla vlastní inspirace z mého života a chci, aby tento článek byl velice osobním a dejme tomu takovou zpovědí.

Vím, že v životě lze nalézt hodně falešných lidí, lze nalézt spousty přátel, známých a bavit se se spoustou lidí a jen někdo si k Vám skutečně najde takovou tu osobní cestu a jen někdo s Vámi bude chtít tou cestou kráčet s Vámi po Vašem boku.

Což je v pořádku a tak nějak to život obnáší, chvíli to trvá než to člověk pozná a než to člověk oťuká a dobere se zkušenostmi. (Pokračování textu…)

Optimization WordPress Plugins & Solutions by W3 EDGE