Jak náročné je otevřít introverta?

Třemi slovy, ano je to náročné. Však ne tak, že by se to nedalo zvládnout.

Na úvod si představme situaci ve které my jsme spíše ti otevřenější a máme milovanou osobu introvertní, anebo blízké lidi se kterými žijeme a jsou introvertní.

Hodně lidí, kteří jsou všude vidět a slyšet tak jsou spíše otevřenější a nebojí se jen tak něco říct, povědět na sebe a dokonce se chlubit i s průšvihem, ale i vyzdvihnout své přednosti.

A hodně takových lidí si špatně vyloží to, že se jim ten druhý nesvěřuje tolik, jako oni jim. A proto si to pak vykládají jako nezájem, či ignoranci a přestávají s takovým člověkem komunikovat.

Však je to největší mýlka, kterou si v konverzaci s introvertem můžete myslet.

Introvertovo myšlení funguje trochu jinak a to, co si my vykládáme jako nezájem nemusí tak vždy být myšleno.

Když jsem byla mladší – na základní škole, byla jsem introvertní. Měla jsem svůj způsob života a s nikým jsem se moc nebavila. Vsadím se, že spoustu lidí, kteří mě znají až v pozdějších letech by mě na základní škole nepoznali. Vypadala jsem jinak, oblékala se jinak a chovala se jinak. Byla jsem uťápnutá s nízkým sebevědomím a ostychem jakéhokoliv projevu. Záleželo mi na známkách, škole a svém klidu. Obdivovala jsem však ve skrytu duše všechny extrovertní lidi, kteří dokážou povídat o čemkoliv, dělat srandu o čemkoliv a prostě se bavit a nebát se. Obdivovala jsem to dost silně až jsem se tím chtěla stát. Štvala mě ta moje povaha tenkrát a když o mě kdysi jeden člověk měl platonický zájem, byla jsem překvapená, že mě vůbec někdo může mít rád, ale strašně jsem si toho vážila. Sice jsem toho člověka odmítla, avšak ve skrytu duše jsem si toho strašně moc vážila a to i přesto, že s tím člověkem se do současnosti vůbec nemusím a vyhýbáme se vzájemně.

Ale jako introvertní dušička v té době, jsem byla nesmírně polichocena a zdvihlo mi to tehdy mé hodně nízké sebevědomí. Ačkoliv si ten člověk o mě říkal, že nikoho nechci, že jsem taková samotářka, ale nikdy nemohl vědět, že jsem za projevu jeho citů byla polichocená a cítila jsem se lépe.

Dnes jsem jiným člověkem, chtěla jsem se změnit. Na střední škole jsem to brala jako nový začátek, jak začnu nový život a opravdu začala. Vypracovala jsem se do nynější podoby v jakém jsem nyní. Nedělá mi problém se svěřovat, otevřít, povídat si, zavtipkovat, udělat srandu. Přijde mi to naprosto přirozené a nyní vím důvod, proč jsem to obdivovala tuto otevřenost, protože to v hloubi duše někde ve mně spalo a já to jen musela v sobě najít a projevit. Až nyní se cítím skutečně tím kým jsem a cítím, že to tak ke mně patří.

A opravdu když oslovím introverta, nebo když chci po introvertovi stejnou otevřenost, jakou já dávám do komunikace s ním, tak ji nemám vždy takovou jak očekávám. Což je chyba mého očekávání.

Dříve mě to hodně vytáčelo a měla jsem za to, že ti lidé mi hodně věcí tají a nechávají si je pro sebe, anebo že jsou vypočítaví a schválně se mi uzavírají do sebe, protože chtějí jen abych se vypovídala já.

Nebylo tomu vždycky tak. Někteří ano, byli vypočítaví, někteří skutečně se nechtěli bavit o sobě, ale o mě. Ale byli tu i tací, kteří mi to vše řekli stručně, anebo jim to nešlo projevit tak jako mě.

A až pak později jsem se dozvěděla, že je to jejich povahou a že jinak mých gest, které je otevřou, rozpovídají a tak tak jim pomáhají a jsou za to hodně vděční.

Když komunikujete s introvertem, berte na vědomí několik těchto rad na které jsem si přišla metodou pokus – omyl, rozčilování, pochopen, přijetí.

  • Introverta musíte první oslovit Vy a následně rozpovídat (neberte si to špatně, nemyslí to zle, není to projev nezájmu, jen prostě to má nastavené jinak než Vy a přijde mu nepřirozené začít konverzaci)
  • Introvert pro Vás udělá první poslední, ale vždy musíte být Vy ten kdo zařídí takové ty „kecací“ věci – viz požádat neznámého člověka o radu, zavolat na neznámé číslo, vyřídit problém v obchodě, reklamaci a podobné věci.
  • Pokud chcete, aby se Vám otevřel, nejprve se otevřete Vy a pak mu dejte dostatek času na to, aby začal mluvit sám. Případně pokud mu to nejde vůbec mluvit sám, tak se ho ptejte, konkrétními otázkami, ale nebuďte vlezlí.
  • Zkuste pochopit jeho charakter a povahu a zajímejte se o jeho dětství. Třeba zrovna v dětství se dají najít kořeny introvertnosti a proč se tak vlastně člověk stal.
  • Introverti milují leckdy více než extroverti ( avšak teď mě nehaňte, není tomu tak vždy, ale introvert má větší šanci, že se oddá jednomu člověku citově, či k němu přilne citově, ale není to pravidlem, může to být i naopak)
  • Když po introvertovi chcete otevřít se hned a na povel, tak z něj nedostanete nic.
  • Introverti obvykle dokážou udržet tajemství a leckdy dělají, že o něm neví. Protože nemají tendenci drbat, či rozšiřovat informace dál.
  • Většinu konverzace se připravte, že budete vést Vy a budete dominantní jak v psané tak v mluveném formě, neberte to zle a jako nezájem, ale většině introvertů to tak i vyhovuje, protože umí výborně naslouchat a následně poradit.
  • Když se pohádáte s introvertem, vždy Vy se jděte usmířit první. Introvert se málokdy přijde doprošovat, obvykle se uzavře do sebe, trucuje, či je uražený. Pokud Vám na vztahu či přátelství záleží, udělejte Vy první omluvné gesto. Ocení to hodně, tím, že prolomíte ledy v komunikaci.
  • Dejte mu dostatek prostoru sám pro sebe a pro jeho koníčky a to jak tráví čas i kdyby to byl čas o samotě, introverti to tak mají rádi. Pokud možno nezasahujte do jeho zvyků, nechte ho chvíli být, prospěje to. Nenuťte ho za každou cenu do společnosti, či ho neseznamujte za každou cenu při každé příležitosti s někým pokud sám neprojeví zájem. Nepřehánějte to, většinu introvertů takové situace stresují. A když už je seznamujete tak Vy vždy buďte ten kdo ty lidi představí.
  • Když po introvertovi něco chcete, nechte ho to dělat o samotě a nepovídejte mu do toho, stresuje ho to obvykle.
  • Buďte sami sebou a stejně tak respektujte to, že i on je sám sebou, nesnažte se ho měnit, či neberte si jeho uzavřená gesta osobně, či to, že vás nemá rád. On to má prostě jen jinak nastavené, ale to není chyba. Zkuste proniknout do jeho charakteru a to jak život prožívá a cítí, díky tomu víc pochopíte jeho styl komunikace a jeho chování.

Ano, je to náročné leckdy s introvertem. Ale zas co můžu říct, je to obvykle oddaný parťák, který když to mezi vámi funguje tak s Vámi půjde kamkoliv a bude Vám parťákem do života. Když si na něj vytvoříte v tomto ohledu grif a nebudete si jisté věci vztahovat zle, dokážete se skvěle sehrát a může fungovat i kombinace extrovert-introvert. Dá se s takovým člověkem vycházet nádherně.

A co Vy? Jaké máte zkušenosti s introverty? Anebo jste sami introvertem? Je něco, co byste ke článku dodali?

 

Zdroj obrázku: JASINSKI, Petr. Kurzy komunikace.cz [online]. [cit. 24.6.2017]. Dostupný na WWW: http://kurzykomunikace.cz/blog/jak-rychle-poznat-introverta-od-extroverta/

O SML

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Optimization WordPress Plugins & Solutions by W3 EDGE