Jak dokáže úlet od stereotypu zvednout sebevědomí a náladu

Co jsou úlety, jsem již představila dříve v článku.

Proč vlastně ulítáváme a jak snadno jsou lapitelné, ano jsou a proč by ne.

Nějaká ta šťáva a odreagování do života prostě patří.

A když prostě delší dobu se nic neděje, je to takový stereotyp, který Vás ubíjí, bije to Vaše sebevědomí, cítíte se čím dál víc jak starý hnusný potkan, který jen brouzdá kanály a hledá nějakou potravu, tak taková příležitost k úletu od tohoto šedavého promokavého stereotypu uvítáte a skočíte po tom, jako vosa po sladkém.

Zkuste si představit situaci, kdy Vás svazuje tento stereotyp, ta nulová vyhlídka, že se dnes usmějete, ještě do toho na Vás každý den někdo křičí a vyčítá Vám to, co jste udělali zle a co byste měli napravit. Děláte, to co máte a k nejvyšší spokojenosti toho druhého a stejně je to málo, už Vás nějaké to nadšení začíná opouštět, sebevědomí tak trochu a jistě klesá, jelikož necítíte se na to tolik, že byste tu situaci až tak razantně změnili. Cítíte, že na to nemáte dost sil to změnit.

Každý den je stejný a jen, co slyšíte tak buď že s někým není domluva, že se Vám neozve ten, kdo se Vám má ozvat, ti se kterými se chcete setkat čas nemají a když se tedy rozhodnete jít ven sami tak stejně dostanete pokáráno za to, že jste vůbec vytáhli paty z domu a že nemáte raději nikam chodit.

Šedavý stereotyp, který když se nad tím zamyslíte Vám nepřináší žádnou radost. Když tak nad tím přemýšlíte, ani nevíte, kdy jste se naposled hezky a od srdce radovali. Je to už dlouhá doba.

Jelikož ideálně byste se měli radovat každý den, to je ideální stav štěstí, který však již několik dnů i pomalu týdnů nepociťujete a neúprosně Vám to chybí. Nechcete nikoho ranit, ani zklamat, ani naštvat, ale zoufale toužíte se z tohoto vymanit a utrhnout se z kopýtka a zažít něco jiného.

Co takhle prostě jít někam bez svolení a jít si tam, kam zrovna chci jít? To co mám dlouho zakázané, co to jít udělat a vyzkoušet? A co takhle se bavit s někým s kým jsem se už dlouho neviděla? A co takhle se bavit s kým chci já a ne to s kým mám povoleno? A co takhle se ztratit klidně na celou noc a ráno přijít jakoby nic? Stane se něco? NE, život půjde dál a lidi to přijmou, jen Vy se budete cítit lépe, jinak, obměněně, nabuzeně a šťavnatě s chutí do života a to za to stojí přeci, ne?

Nuže v tom stereotypu opět dostáváte pokáráno za nějaký nesmysl, či za něco, co už nevíte jak toho dosáhnout, jelikož dáváte 100% ze svých sil, dojde Vám trpělivost, řeknete si k tomu svoje a svůj postoj, že už to víc prostě nejde. Jste za nejhoršího, dostanete seřváno a pokáráno o to víc, nehádáte se, ale jistojistě odcházíte a jdete prostě jinam, jinam mezi jiné lidi, už taky chcete mluvit delší dobu s někým jiným a neřešit pořád ty samé blebty dokola a řešit taky něco jiného a jít taky, kam chcete jít Vy a prostě kurňa udělat něco jiného než jste prostě každo-denně zvyklí a naučení. Prostě vzít na ten den, večer, noc život do svých rukou a konečně to udělat dle sebe i kdyby se vše mělo hroutit, Vy už si zasloužíte si to udělat dle sebe.

Tak se prostě utrhnete, ulítnete od stereotypu a prostě uděláte si ten večer, noc, den, dle sebe, cítíte se skvěle, osvěženě a šťastně. Zároveň nechcete tím všechno, co bylo zničit, jen jste potřebovali od toho všeho vypnout. Není to tak, že byste svůj předešlý život nemilovali, ale už toho bylo na Vás moc a ta gradující situace Vás i tak donutila. Ten úlet od stereotypu, ten den, který jste si udělali dle sebe Vás tak nesmírně napumpuje optimismem, sebevědomím a Vy tak sami sobě dokážete, že na to stále ještě máte a že jste tím kým jste, jste sami sebou. Nesmírně nádherný a osvěžující pocit, víte, že dostanete pokáráno, ale za tu nějakou dobu to přeci stálo za to, ne?

Stálo, jelikož jste potřebovali se aspoň na chvilku cítit šťastní, milovaní, potřební, ocenění a aby někdo Vám taky mluvil o něčem hezkém a dali se řešit normální běžné věci.

Ano, takový čin nadzvihne sebevědomí, aspoň trochu, nakopne Vás do dalších dnů a motivuje Vás a celkově Vás to okouzlí a Vy se potom zase vrátíte do té reality, ale jistojistě si vzpomenete na krásný pocit, když jste si dělali, co jste chtěli a jak úžasně a svobodně jste se cítili.

Dodá Vám to hlavně ten pocit, že ještě máte nějaké slovo nad svým životem a že můžete rozhodovat kde budete a s kým a jak čas a svůj život budete trávit.

Ani ten největší stereotyp není povinnost, abyste to žili dál, i ten stereotyp pomine a bude pomíjivý. Avšak, čeho je moc toho je příliš a leckdy je prostě potřeba „vypnout“ odreagovat se a jít dělat něco jiného než to, co jsou od Vás lidé zvyklí. Leckdy je potřeba říct ostatním „dost“ a začít žít tak, jak to cítíte i kdyby na chvilku, jelikož zničit život si přeci nechcete. Avšak pozdvižení a utržení ze stereotypu čas od času potřebuje téměř každý, každý potřebujeme z něčeho čerpat energii, sílu a potěšení, to tak prostě je. Jsme lidé a nikoliv stroje.

A ano úlety mají svoje klady, které je potřeba vyzdvihnout, dokážou nás nabít do dalších dnů stereotypu, anebo nám dokážou zvednout sebevědomí, které potřebujeme si navýšit.

A co Vy? Ulítáváte sem tam od stereotypů? Anebo to řešíte jinak?

 

Zdroj obrázku: WIKIHOW. Wikihow [online]. [cit. 28.4.2017]. Dostupný na WWW: http://www.wikihow.com/Flirt

O SML

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Optimization WordPress Plugins & Solutions by W3 EDGE