Co neumím, to se naučím

K tomuto tématu a inspiraci mě dovedla úplně náhodná paní se kterou jsem se setkala sice na pár dnů a upřímně těch pár dnů mi dalo více než celou věčnost.

Ta paní mi dala skvělou myšlenku a uvědomění v tom, že člověk nemůže umět všechno, ale všude se musí učit, aby se vše naučil.

Abych pravdu řekla, vždy jsem si dělala starosti s tím, že kamkoliv přijdu do nového prostředí, či práce a nebudu nic umět tak to bude špatné a budu se cítit trapně. Vždy jsem se tak cítila zpočátku, když jsem nastoupila na střední, pak následně na praxi do cestovních kanceláří a pak do zaměstnání a vždy jsem ze začátku měla ten samý trapný pocit, že nic neumím a že stojím za prd.

Kolikrát mi z toho trapného pocitu bylo až na zvracení ze sebe samé a cítila jsem se hrozně. Však po krátkém rozhovoru s touto paní jsem to tak nějak překonala tím, že vlastně ta paní byla na stejné pozici jako já a brala to úplně v pohodě. Brala to naprosto v pohodě a normálně, jelikož si z toho nic nedělala a i když dělala chyby tak si prostě řekla to „V každé práci se něco nového naučíte a to co neumím tak se naučím.“ A měla pravdu, musím dát za pravdu do posledního slova.

Když jsem ji viděla, jak pracuje a jak sem tam ty chyby dělá, kterých jsem se třeba já snažila vyvarovat tak prostě ona si z toho nic nedělala, byla upozorněna na chyby, ale prostě jela dál, učila se dál, až vlastně než se to naučila. Což se mi strašně líbilo, nedělala si starosti tak jako já, plnou hlavu toho, jak to vypadá, jak budou spokojení s mým výsledkem a zda to bude oceněno. Nikoliv, to vůbec prostě pracovala, učila se a ještě stíhala konverzovat se mnou. Líbil se mi ten přístup, prostě klidný přístup, věděla, že práci neflinká, avšak prostě snahu do toho dávala takovou jakou měla a když to nešlo, tak prostě věděla, že se to učí a jak jinak než chybami se člověk učí, že?

Líbilo se mi, že si nedělala nic z toho, že byla starší a že se déle učí, vůbec nic, prostě ty činnosti dělala, nestěžovala si, neříkala jak jí je zle, prostě dělala a učila se dál. Fakt to se málokdy vidí a musím to ocenit a uznat jako velkou ctnost.

Když to porovnám se mnou tak já byla plná obav, strachů, starostí a spousty jiných blbostí v hlavě, které mě omezovaly a snižovaly sebevědomí, ubývala mi i síla, jelikož jsem energii soustředila právě do těch obav a proto jsem pak byla vyčerpaná a na kolabs.

Zjistila jsem díky tomu, že je nesmyslné se bát a aby se člověk přestal bát, musí právě vidět někoho, kdo právě takhle to bere, někoho, kdo Vás inspiruje. Anebo si tím projít s těmi obavami a vším a zjistit, jak zbytečné jsou, jelikož když si tím člověk projde to samo Vás naučí, že nemáte energii na plýtvání a je třeba jí šetřit na důležitější aktivity a činnosti než jsou obavy. A i tak stejně zjistíte to, že leckdy prostě něco zkazíte bez ohledu na to, zda jste v pohodě, či ve stresu z toho.

Spíše se to začne kazit, když právě jste ve stresu, to spíše chybujete. Ale dá se chybovat i za klidového stavu, prostě když něco děláte poprvé, či ze začátku nemůžete to prostě umět hned a nelze to umět dokonale, to právě cvikem se člověk vypiluje a zdokonaluje.

Já, když jsem vzala poprvé kytaru do ruky neuměla jsem též nic, i správné držení jsem si musela nastudovat.

A co se týče článků tak jsem začínala na článcích krátkých a na citátech, na tom v čem jsem si byla jistá. Dlouhých článků, úvah a prezentování svých názorů jsem se bála, jelikož jsem si nebyla jistá, tak jsem tomu dala čas, začala jsem na odborných článcích o magii, duchovno a kartách a pak postupně si troufnula dál a dál.

Abych se vrátila k podstatě článku, díky paní jsem pochopila, že vše vyžaduje svůj čas a ať přijdete kamkoliv jste na tom stejně, učíte se něco nového a učíte se stále, celý život.

Je úplně jedno, co jste studovali a jaké vzdělání máte, učit se budete kdekoliv a v jakémkoliv věku, prostě budete, školou to nekončí, ta pokračuje životem dál a je to dobře, udržuje to člověka v kondici a mozek tak neleniví.

Dalo mi to nejvíce to, že člověk nemůže hned všechno umět a nemůžete umět všechno, vždy bude nějaká slabina, či něco co neumíte a když na to přijde tak se to vždy můžete naučit, pokud je to ve Vašich lidských možnostech samozřejmě. Že vlastně nic není tak nemožné a když je člověk ochotný se učit, naučí se leccos. Když nechce tak toho člověka nenaučíte nic. Důležitý je přístup, čím otevřenější dané činnosti jste, tím lépe se Vám to zažije a naučíte. Čím víc tomu budete odporovat tím hůř to půjde. Při činnosti je právě důležité mít otevřenou mysl, abyste se právě mohli učit, tím lépe vstřebáváte danou aktivitu a vše co s tím souvisí.

Když budete myslet na něco jiného, či se té aktivitě budete podvědomě bránit tak Vám to nepůjde a bude se to kazit.

Práce a činnost šlechtí, jsem toho názoru nadále a neustále se v tom utvrzuji, že i když člověk má bolístky a trápení tak tou prací, či aktivitou se to vyplavuje vše pryč z těla a z mysli. Neříkám, že vše, ale takové ty běžné, takové ty které sami neodeznívají právě tou aktivitou, či prací odeznívají a vyplavují se. Opravdu práce šlechtí tělo i mysl a dělání smutek zahání, jak se zpívá ve známé české písničce.

Paní mi dala velké uvědomění a pochopení toho, jak zbytečně jsem se stresovala a lámala si hlavu nad tím, co bylo zbytečné. Chybujete tak, či onak, prostě pořád se učíte a nikdy to není a nebude dokonalé. Může to být dobré, v pohodě, ale nikdy dokonalé, koneckonců i šikovný člověk se někdy můžete splést a pomýlit se, je to lidské.

Tam kde jsou lidé, vždy budou chyby a člověk se učí stále. Hlavně se z toho nesmí člověk nějak šíleně stresovat, dávat si to za vinu a trestat sám sebe tím, že neví, či bloudí, či chybuje, je to lidské a je to normální. Ten, kdo to nepochopí, či Vás se tím snaží stresovat, že to už má být dokonalé a bůh ví co tak takový člověk není dokonalý už vůbec a raději, ať se podívá sám na sebe.

Ať už přijdete kamkoliv, či budete vykonávat jakoukoliv práci, ať už zaměstnání, podnikání, či volná noha – budete se učit novým věcem, je tomu prostě tak. A to co nyní neumíte se můžete naučit pokud budete chtít a budete tomu nakloněni. Hlavně to nevzdat jen proto, že si řeknete, že to neumíte, to je chyba, která Vás nikam neposune a nedostane.

Je třeba jít stále dál a posouvat si hranice a obzory dál a dál, učit se novým věcem, poznávat a cítit pocit, že jste v něčem novém dobří a zdokonalujete se, ostatně kdy se Vám tato nová činnost může v životě hodit. Může se kdykoliv za život hodit, to uvidíte časem.

Děkuji za inspiraci paní Olze, hodně mi to dalo a díky ní jsem odbourala sama v sobě hodně zbytečných myšlenkových pochodů a přestala se sebemrskačit za své chyby, když něco dělám.

 

Zdroj obrázku: WWW.123RF.COM. 123RF.com [online]. [cit. 22.3.2017]. Dostupný na WWW: https://www.123rf.com/photo_14937264_occupations-and-professions-set.html

O SML

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Optimization WordPress Plugins & Solutions by W3 EDGE