O lidech, kteří prahnou po informacích o ostatních lidech

Milionkrát jsem rozebírala a probírala téma o drbech a pomlouvačných lidech. Aneb Drby, drbny, drbačiJak se lidé nestarají o sebe, ale o ostastní.

Účelem chování takových lidí vlastně je ten, že prahnou po informacích o lidech. Jelikož se sami cítí méněcenně a mají snížené sebevědomí, mají sami v sobě problém a tím pádem potřebují i svůj život neustále s ostatními porovnávat. Zda se náhodou nemají převratně šťastněji. Případně jak se mají, jestli náhodou na tom nejsou lépe než oni sami. (Pokračování textu…)

O lidech, kteří nás nemají rádi

I lidé, kteří mě z hloubi duše nesnáší, nemají rádi a nejspíše k tomu mají důvod/y a které jim neberu, mě inspirovali, jelikož i oni svým způsobem přispívají do mého života.

Lidi kteří nás nemají rádi tak k tomu mají obvykle nějaký důvod a převážně ten důvod je v nich. Protože je něco na nás, co nedokáží přijmout, či skousnout. (Pokračování textu…)

Den, kdy vše bylo zázrakem

Mohlo by se říci, že se to jevilo jako úplně obyčejný den v mém životě, naprosto, rozumově ten den nevypadal vůbec odlišný od těch ostatních.

Avšak já se probudila se zázračným pocitem.

Vše, co jsem viděla, cítila a měla tu možnost si na to sáhnout tak za to vše jsem cítila neskutečnou vděčnost.

Jakoby se ve mně ještě víc otevřela intuitivní schopnost a rozkvetla tak ještě víc vděčnost v mém charakteru a viděla jsem všechny ty aspekty a maličkosti, které tvoří naprosto nádherný a zázračný den.

(Pokračování textu…)

Zrychlená doba, zrychlení lidé

Vše se urychluje, doba na čekání jídla, doba čekání na autobus, komunikace, stačí pár minut k napsání zprávy, k zavolání.

Stačí vteřina a může něco vzniknout, ale také něco skončit a zbortit se.

Stačí vteřina na to, aby se cokoliv stalo a proto to tolik lidí stresuje, proto je tolik lidí na nervy a řeší a ženou se za něčím a někým, jelikož se bojí, že jim ten cíl zdrhne, nebo jej získá někdo jiný.

(Pokračování textu…)

Proč je zbytečné sebezapírat sám sebe

Po určité době a určitém obdobím v mém životě jsem se zařekla, že popřu část sama sebe, kvůli tomu, aby ostatní lidé byli šťastnější a aby lidé kolem mě na mě měli dobrý názor a měli o mě dobré mínění a měla společenské postavení.

Nějakou dobu se mi to dařilo, byla jsem i na sebe celkem pyšná, že to dokáži, že dokáži svou temnou stránku popřít a nebýt tím, co ve mně je.

(Pokračování textu…)

Ukončení společné karmy

Aneb, krásný, vytoužený, zasloužený a mírný konec. Konec toho, co společně svazovalo, konec toho co ve vás vřelo, konec toho co vás táhlo, konec smír a klid.

Ti z Vás, kteří již zažili to, že měli s někým karmický dluh, či z tohoto, či minulého života moc dobře ví o čem mluvím.

Karmický dluh vzniká, či vznikl tím, že se setkali lidé a jeden tomu druhému ublížil, či ho třeba okradl, nebo mu způsobil nějakou újmu. (Pokračování textu…)

Co mi kdy bylo řečeno a předpovězeno

V tomto článku nechci urážet kartářky, ani jiné lidé, kteří se zaobírají věštěním, článek s věštěním jako uměním nemá nic společného.

Článek je zaměřen na lidi, kteří si myslí, že umí předpovídat osudy jiných, však činy a skutky jsou jiné. (Pokračování textu…)

O hysterii

Provází životem nesčetně lidí, avšak proč vůbec může někoho postihnout, jak na ní lze vůbec trpět a jak lze k ní přijít? A může k hysterii přijít i člověk, který byl celý život věčný pohodář?

Nuže na první dech je veřejně známé, že hysterie, neboli též histrionská porucha osobnosti je řazená mezi poruchy osobnosti.

Trochu jsem se o to zajímala a dočetla jsem se, že tak jako většina poruch osobnosti i hysterie může vzniknout, když člověk prochází traumatem. (Pokračování textu…)

Myšlenkami v přítomném okamžiku

Během dne nám promítne hlavou nesčetně myšlenek. Aneb co je myšlenka už jsme si osvětlili v článku Co je to vlastně myšlenka?.

Myšlenkami se můžeme dostat kamkoliv, ať do minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Neustále ulítáváme od přítomnosti tím, že vůbec přemýšlíme o tom co bylo, anebo co bude.

Stále řešíme věci, které nemají až tak nic společného s přítomností. Stále se otáčíme buď dozadu anebo dopředu v myšlenkách a když to přeženeme tak zapomínáme být v přítomnosti a zapomínáme přítomnost žít.

Co na tom, že teď jsme tam a tam, když v minulosti mě zranilo to a to a další věcí stále a dokola v hlavě, to je úmorné. (Pokračování textu…)

Touha vytvářet něco svého

Od malinka jsem vyrůstala v tom přesvědčení, že nic není mé a že i když k něčemu co vypadá jako mé přijdu tak si to stejně neuhlídám, jelikož to sdílím i s někým jiným.

Tudíž jsem si nikdy nic nepřivlastňovala, nebo vlastně to ani nešlo, tak nějak jsem přijala ten fakt, že nemá smysl se k ničemu tak moc citově poutat (myslím tím věci), že stejně můžou být sdíleny i jinými lidmi.

Možná to byla výhoda, možná i nevýhoda, možná jsem o něco byla ochuzena, nevím, nebudu to soudit, nemám na to právo to posuzovat. (Pokračování textu…)

Optimization WordPress Plugins & Solutions by W3 EDGE